Přečtěte si to...já myslím že je tu super a držte námpalce ať towyhrajeme:))))))
Cesta jinam…
Lucie Houdková
Štěpánka Rychlíková
Klára - "detektivka",hnědé vlasy,rozluští snad každý jinotaj!
Andrea - "modelka",blond a vlnité vlasy,hlídá si svou linii,nevěřícná ale super kámoška !
Lenka - "čarodějka",je na takový ty magický věcičky…
Crrrrrrrrrr… "Konečně konec hodiny!!" "Už se k tobě hrozně těším Kláro!"
"Tak dáme si ty brambůrky?" zeptala se Andrea. "Ale radši ne,už jsme toho snědli dost…" odpověděla si hned sama. A tak místo pojídání brambůrků jsme se pustili do něčeho zajímavějšího!Vytáhly jsme z Lenčiny tašky ´knihu Kouzel´. Jindy by byla Andrea proti,ale fakt už nebylo co dělat.
"A co zkusit tohle kouzlo?" zeptala se Lenka a nalistovala stranu 26. "A jak se to jmenuje?" "Denní snění..hm a je k tomu potřeba jen kolečko alobalu! A to snad máte,ne?"zeptala se Lenka Kláry. "Jo,..snad tam někde bude.Už pro něj letim!" "Já myslim,že to nebude nic moc,že si tim vyřešíš problémy nebo co…" "Ájo,tak to aspoň zkusíme!Zdání někdy klame…"
"Kde je ta Klára?! Tu tak poslat samotnou…" zlobila se na oko Andrea. "Už jí slyšim dupat po schodech!"vzápětí vtrhla do pokoje Klára "Bude to stačit?"přiřítila se v rukou se dvěma rulema alobalu. "Neboj,na to kouzlo stačí je kolečko,už jsem to řikala." uklidnila Lenka zdrceně Kláru. "Tady píšou,četla Andrea z knížky,že se na to musí napsat naše jména pozpátku." Holky vše připravili a pustili se do čarování. "Takže chytněte se kruhu a myslete na nějaký hezký místo,třeba na dovolenou na domov…No a potom si představíte jeskyni,do který vlezete a uvidíte světlo no a pak si vyřešíte ten problém!Aspoň to tu píšou:D." "Jo,tak jdeme!" Sesedly si do kruhu chytly se alobalu. "Heh,heh,…J" To už to Andrea nevydržela a začala se chechtat. "Ájo!" okřikly jí holky unisono. "No jo no,já už se smát nebudu:D !" "No,to bych ti radilaJ!" Andrea si zase lehla,chytla se kruhu a šly tam. Klára si představila pláž u moře,na které byla s rodiči na dovolené.Po chvíli uviděla tu jeskyni, jak si měla představit. Vylezla na ní a vešla dovnitř. Uvnitř byla pochodeň a dvě cesty.
Jedna doleva a druhá doprava.Byla tam tma a vlhko. Klára se docela bála,takový ten pocit… i když to bylo jen v její mysli. Chtěla vyřešit problém s Lukášem. Pořád nevěděla,jestli se mu líbí. Pokukovali po sobě…,ale nic jinýho. Vydala se teda levou cestou. Sestupovala po schodech čím dál tím níž. Lezli tam pavouci,vysely pavučiny… "Fuj!" otřásla se Klára. Najednou vešla do místnosti,kde byli různý úseky,jako třeba třída,kam Klára chodí do školy a pak tam byla ještě autobusová zastávka a hřiště na kterým se schází s holkami.Bylo to zmatený. A na každým místě byl vidět Lukáš vždycky s jinou holkou. "Sukničkář!" domyslela si Klára a už se pustila kruhu a čekala až se holky taky vrátí.
"Ach,jo…" vrátila se Andrea. " Mě vyšlo,že Honza se mnou nebude chtít chodit!" "No a mě vyšlo, že Luky je sukničkářL!" přidala se k vyprávění Klára. Holky řešily takový ty 'holčičí záležitosti' , ale Lenka se tvářila nějak divně. To nevypadalo na problém s klukem,ale na něco jinýho… "Co je Leni?Tváříš se nějak přejetě?" zeptala se Ája. "No holky.já vám to asi ještě neřekla,že jo?" řekla Lenka. "No my teda nic nevíme." "Prostě se mi zdál sen o jedné holce ve vlaku,nevim proč,ale mám dojem, že je to moje sestra (pozn. Lenka ale žádnou sestru doopravdy nemá). "No tak se ti to zdálo. Mě se taky zdají někdy zvláštní sny. Ale nepřikládám k tomu žádnou váhuJ-na rozdíl od tebeJ." Konstatovala Andrea. "Jenomže já jsem jí tam viděla v tý jeskyni.Byla taková tajemná,měla zvláštní šaty…a ještě k tomu jsem stála na kolejích. Hm,zajímalo by mě,kde se v jeskyni vzaly koleje. "Holky já se bojim." Řekla Klára. "Prosimtě,uklidni se!Nevim jak vy,ale já tam jdu,potřebuju zjistit,co je ta holka zač." řekla odhodlaně Lenka. "Tak mi tam půjdeme taky a pomůžeme ti." nabídly se Andrea a Klára. "No tak dobře,představte si to znovu." Holky se chytly se kruhu. Lenka si představila les, do kterého ráda chodí s babičkou na houbyJ. Kráčela lesem a hledala jeskyni. Když jí už konečně našla,uviděla i to,čeho se bála a zároveň doufala,že tu dotyčnou spatří. Stála tam ta holka ze snu. Bledá dívka s černými vlasy,která koukala do neznáma. Najednou prudce otočila hlavou a koukla se na Lenku. V tu ránu začala utíkat do jeskyně. Lenka běžela za ní. Sice se bála a nevěděla jestli děla správně,ale něco jí říkalo,ať běží dál. Vstoupila do jeskyně,ale neviděla pochodeň,neviděla nic. Byla tam tma jako v pytli. Z dáli se ozývalo hučení. Cítila silný kouřový zápach. Hluk se přibližoval. Lenka začala panikařit,udělala tři kroky do předu,ale zakopla. Hučení bylo slyšet čím dál tím blíž. Uvědomila si,že zakopla o koleje,které tu viděla při první návštěvě jeskyně. Někdo jí zatáhl za ruku a přitiskl ke stěně jeskyně. Kolem prosvištěl vlak. Když se hluk začal vzdalovat,táhla studená ruka Lenku dál jeskyní. Pořád nebylo nic vidět a už ani nic slyšet,jenom dupot jejich nohou. V dálce se začalo objevovat světlo,Lenka si oddechla. Vyšli ven. Lenka se mohla konečně zhluboka nadechnout. Ten,kdo ji táhl,byla žena. Před sebou uviděla tak nádhernou krajinu,jakou ještě nikdy neviděla! Žena ji pustila a zároveň jí něco vtiskla do dlaně a zmizela. Lenka držela v ruce motýla.
