"Tak co jsi viděla?" "Ty jsi tam byla hrozně dlouho!" překřikovaly se Andrea s Klárou. "Holky,počkejte…musim se napít!" řekla Lenka a poak jim všechno povyprávěla. "Týjo…no já jsem tu holku viděla a stála na jednom konci místnosti a byly tam vyvěšeny obrazy nějakých postav." Vyprávěla Klára,co viděla. "A já jsem tu holku viděla u vodopádu,byl fakt nádherném,ale ta holka se tvářila divně. A měla ještě takový černobílý - "Šaty!" vykřikly všechny tři najednou. "Byly ke krku,že jo?" "Jo!!" Holky se shodly v barvě,střihu,no prostě ve všem.
Byla to náhoda?? Rozhodly se ta jít znovu.Lenka byla na tom místě,odkud odešla a v tom jí ten motýl vyletěl z ruky. Šla dál cestou blíž k vodopádu. Pod proudem vody byl vchod do další jeskyně. Ta ale vypadala spíš jako kamenná místnost. Uprostřed byl kamenný stůl a byly na něm vyryty nějaké symboly.Vypadalo to celý tak tajemně a strašidelně..a vůbec,to bylo zvláštní. Okolo stolu stály 3 postavy. Dvě dívky s černými vlasy a jedna z nich byla ta z toho snu. Ta třetí byla starší,asi jejich máma,byly si totiž hrozně podobné, a byla to ta žena jak jí potkala minule v jeskyni. Vypadaly,že nic neslyší a nevidí. Koukaly do neznáma a tak divně chodili. Lenka uslyšela za sebou kroky, otočila se a uviděla za sebou stín,ale nic víc. Ten stín něco zašeptal té ženě,otočila se a koukala se přímo na Lenku. "Objevili mě..!!" zašeptala si Lenka pro sebe. V tu ránu začala utíkat. Žena na ní ukázala rukou a Lenka se z ničeho nic zastavila a nemohla běžet dál. Žena k ní přistoupila ( v tu chvíli měla Lenka srdce až v krku!!) a usmála se na ní. Vzala jí zase za ruku. Byla stejně studená,ale zároveň Lenku nabila energií. Vydaly se na cestu, ale celou cestu ani nepromluvila. Šly lesem a žena jí stále držela za ruku. V lese byl hřbitov, ale hroby byly poskládány do kola. Došly až k nějakému domu. Byl hezký a vcelku velký. Vešla jsem dovnitř a konečně žena promluvila. "Dáš si čaj?" Lenka ohromeně koukala- "Já ale nevím kdo jste,co je tohleto zač… a jak se vlastně jmenujete??" "Linda broučku,a chceš tedy ten čaj?" "Dobře." "Vyber si v tý pixle prosím. A pamatuj,dokud jsem tu já,tak se nemusíš bát. "Ehm-jo. Děkuju,dám si levandulový." "Mmm,levandulový,ten mám nejradši."
Mezitím,než jí Linda přinesla čaj,Lenka si sedla na sedačku a prohlížela si obrazy na stěnách. Byly velké a zajímavě na malované. Spíš bylo zajímavé to,co bylo na nich namalované. Na dvou z nich je poznala. Byly to ony,ty které viděla v jeskyni,každá z nich měla šaty. Jedna měla celé bílé a druhá celé černé. Vypadaly úplně stejně až na ty šaty. "Prosím Lenko." "Děkuji,podala Linda Lence čaj, počkat,já jsem se vám představovala??" "Ne." " Tak jak to ,že mě znáte jménem???!!" ptala se rozčileně Lenka. Linda s klidem odložila šálek s čajem na konferenční stolek a začala povídat. " No,už to budou 3 životy" "-co??" skočila Lenka Lindě do řeči. "Nepřerušuj mě prosím dítě.Už to budou 3 životy, co jsi mě naposledy viděla." "A jak to že si to nepamatuju?" "To by jsi ale měla vědět sama. -A kolik je vlastně hodin?" zeptala se Linda. "Bude pět." Odpověděla Lenka. "Prosit pět?! Vždyť je už tma!" Linda se otočila a koukla se na velké bimbací hodiny,které visely v chodbě. "Á,skoro 8 hodin." Lenka se divně podívala a třikrát mrkla,mysela že má halušky (se zelím J).
"To jsou tvoje dcery?" kývla Lenka směrem k dvěma obrazům na zdi. "Ano,ale jedna je ztracená…" sklopila Linda smutně hlavu. Lenka si povšimla čtyřlístku,který visel Lindě na krku. Lenka ucítil,že je čas jít zpět a pustila se kruhu.
" A na krku měla čtyřlístek!" Lenka řekla všechno holkám. "Klára najednou vstala a došla do jejich knihovny pro knížku,ve které je o magii první poslední. Lenka jim i nakreslila ty dva obrazy a Kláře už to začalo v hlavě šrotovat. Nalistovala v knize stranu 32 a přečetla nahlas : "Bílá a černá magie - bílé a černé šaty."domyslela si. "Máš pravdu…a ta ztracená je ta v černých šatech…jako že je na straně zla!" konstatovala Lenka. " Holky já jdu radši pro pití…" řekla zase vystrašeně Andrea a odešla. " No Linda to řekla tak jako smutně. Musíme jí pomoct!" řekla Lenka odhodlaně Lenka. " A jak asi?!" oponovala Klára. " No to ještě nevím, ale jdu tam zas." " No… začíná to být docela dost zajímavý…jo a ta Linda- no jdi tam a k ní do domu. To najdete,je takovej velkej růžovej a je to taková vilka. A ty taky Ájo!" křičela ještě Lenka do kuchyně na Áju. "Jo! Už jdu." Všechny se chytly kruhu a šly tam. Klára uviděla ten dům,vešla dovnitř. Linda si povídala s Lenkou. Klára jen tak stála mezi dveřmi a koukala. Najednou před ní stála Andrea " Já se tak lekla!" "Nejdeme k nim? Já to chci slyšet!" zeptala se Andrea. " Jo, jdeme."
" Á,tady jsi! A i Andrea! Tak ráda vás vidím!!" vykřikla Linda. "Jsem tak ráda,Teď už se nemusíte bát,jste tu všechny." Dořekla Linda a vstala ze sedačky a zašla za dveře.Holky se na sebe podívaly a pustily se kruhu. " Jak to myslela? Že se nemusíme bát,že jsme tu všechny?" ptala se poměrně zmatená Andrea. "Já nevím…Asi tam pudu zase."řekla Lenka. "Hm,tak jo,my tady počkáme." Lenka se chytla kruhu a ponořila se do tam toho světa.
U Lindy doma nikdo nebyl. Rozhodla se tedy jít lesem dál. Byl temný,na stromě uviděla zabodnutou sekeru…Začínalo to být strašidelný,ale Lenka pokračovala. Pak ještě uviděla,že se za stromem něco hýblo. Slyšela kroky. Najednou se před ní objevil zrzavý chlap se sekerou v ruce,jakou viděla na stromě. Lenka cítila nějakou sílu v rukou. V pravé ruce jí svítilo světlo,to se proměnilo v kouli,která jí vystřelila z ruky na muže. Asi 30-ti letý muž se zaskočeně otočil a zmizel. Lenka šla dál,nevěděla kam má jít. Bála se. A uviděla zase ten hřbitov. Pomníky,které byly poskládány do kruhu byly úplně stejné,ale jména na nich nebyly. Pak si všimla ještě něčeho,u jednoho hrobu zase stála ona,ta dívka,ale ta v černých šatech. Dívka si Lenky taky všimla a kývla na ní hlavou,ať jde za ní. Lenka udělá krok a v tu ránu jí hlavou probleskla vidina,jak v nějaké místnosti v kostele stojí ta dívka v černém se zrzavým chlapem držícím v ruce tu sekeru. Lenka se na dívku nedůvěřivě podívá a peláší co to dá pryč. A pustí se RADŠI kruhu.
" A jak ten chlápek vypadal?Zrzavej?" zeptala se Andrea. "Jo! A měl hnusnou sekeru… odpověděla Lenka."On tě chce zabít!!!!!"A ty máš nějaký schopnosti?"No jako,že mám nějaký magický schopnosti!!" "Holky slyšely jste to?Nějaký kvinklání žejo?No holky nechci strašit,ale ta flaška se hejbe!!!!"Holky se podívaly a bylo tomu tak.Všechny tři se bály-tak kdo by se nebál:-) ….
"Holky víte o tom,že za tři dny končí čarodějný rok?" "Fakt?!" "Četla jsem to na netu"!!!
Andrea začala přemýšlet. "Co když ta Linda chce abychom jí pomohly vysvobodit tu "ZTRACENOU DCERU"?"Já tam jdu" řekla Andrea."Tak dobře jdeme tam všechny".
"Tak co jste viděly"?"Jo a řikam první".Andrea začala:"Byla jsem na nějakém hřbitově,ale nic se tam nedílo,šla jsem lesem a jel tam vlak,tak jsem nastoupila.Byla tam ta dívka,naštěstí ta hodná."Víte jak se jmenuje?!Angela!" "Týýýý jo,no tak to je docela síla teda"řekla Lenka. "No já jsem byla u Lindy doma,ehm jedna sem polifku". "No tak jsme jedly a najednou přišla Angela ".Ale to bylo hustý,prostě úplně normálně jako by přišla ze školy.Prej takový AHOJ MAMI.No a potom řekla co tu dělám,radši jsem šla,pač to vypadalo jako,že by mě neměla
ráda.
"No a já…já…já"řekla Klára."Já mám pod krkem nůž"."Co"???"No prostě jsem vešla do takový místnosti a stal tam někdo v kápi,prostě děs!!! No a nejednou švihla ta osoba rukou. Nemohla jsem dýchat!!!Přišla tam ta zlá slepice a něco udělala a objevil se mi u krku nůž. A pak sem šla radši pryč!!!!" "Tak mi pudem do tý místnosti za tebou a pomůžeme ti!!!" "Jo tak fajn. Je to taková kamenná místnost". "Tam jsem byla" skočila Lenka Kláře do řeči. "No tak aspoň víš kudy.Chytněte se s Andreou za ruce,abyste šly spolu." poradila jim ještě Klára a pak se zase chytly kruhu.