nejde mi to!
Však cítím se krásně,
když splní se to.
Na co čeká mé srce?
To, co necítila jsem nikdy,
vidím černou bárku na řece,
vím že udělala jsem chyby.
Vstoupím na kocábku,
co ve vlnách se zmítá,
chci vrátit čas pospátku,
už nechci být více bitá.
Loď vplula do mlhy bílé,
bez posádky, bez kapitána.
Já chci vrátit minulé chvíle,
chci být zase milována.
Člověk si ale nevybírá,
stáří je tu za chvíli.
Proč nebýti zase mladá?
Myšlenky se v čase vrátily.
Vidím muže, mého srdce,
byl tu tehdy, když mé květy,
k neby rostly velmi prudce
já chci říkat zase věty:
Miluju tě, lásko moje,
jsi pro mne něco úžasného!
Chci ti dát srdce svoje,
a říct ti něco moc krásného!
Miluju tě, to se nemění!
Stýská se mi, jsi jak vězení!
Nepustíš mě ze spáru svích,
s tebou se cítím jak na nebesích!